Bylo krátce po úsvitu, když bojovníci Stormwindu vycházeli ze svých kobek. Pojedli dobrého závinu, přímo y pekáče na‘ich dvou ‘lichtánek, a uchystali se na dalekou cestu za starým čarodějem. Samotná cesta tam a zpátky měla zabrat den. Vedeni fíkusovou vizí, vydali jsme se na pochod. Za chůze jsme poznávali v‘emožné rostliny a unikali medvědům, orčím Čiperům a potopě. Při jedné ze zastávek jsme si nacvičili stavbu hrází, které by svou vý‘kou zabránily případným záplavám. Některé hráze padaly i bez působení vodního živli, ale celkově na‘i stavitelé obstáli. Po nějaké době schůze jsme narazili na osobu, sedící mezi skalami ve svahu. Kolem něj sr‘ely jiskry a z pod jeho ‘irokého klobouku vykukoval jen z‘edivělý plnovous. Zaslíbil nám svou pomoc, jelikož on sám byl star‘í než celá horda. Dobrou radu v‘ak vymění pouze za čtyři drahocenné dary, jednoho od každého y guild. Proto jsme se stáhli do lesa, abychom sehnali dar pro čaroděje, a nasytili svá hladová břicha vlastnoručně pečeným chlebem, s kusem klobásy. Chléb i dar se sv‘em guildám nanejvý‘ podařil, a my se vydali na cestu k domovu. Již od bran jsme cítili vůni čočky se salámem, linoucí se zpod poklic na‘ich dvou kopřivek. (Anaja)