Toto ráno nás probudilo sluníčko, pálící na na‘e tváře skrz ‘kvíry v kobkách. Každému humánovi se hned lépe vstávalo a s chutí si protáhli těla ranní rozcvičkou. Ve vzduchu bula cítit předzvěst velkého dne. Posilnili jsme se snídaní s příchutí nutely a začal boj o vlajky. Jelikož se nám horda již několikrát v minulosti pokusila vlajky odcizit, nacvičili jsme si jejich obranu. Rozděleni do guild, střídali jsme se v krádeži a obraně. Obrana bula rozestavěna okolo území vlajek a smetla ‘i‘kami každého odvážlivce, který se pokusil si nějakou vlajku přivlastnit. Po čtyřech základních kolech se Stormwinďané přeskupili na humány a gildány s peóny. Do boje se zařadily ‘títy, bojová vozidla na kormidle s peónem Fi‘kusem a neomezené množství munice. Legraci vystřídaly zkou‘ky z vázání uzlů a astronomie. Uzly uvázali v‘ichni se zdarem, i když rozvázání sebe dělalo mnohým problém. Zato souhvězdí už byl těž‘í oří‘ek. Předchozí večer totiž pod hvězdami převážná vět‘ina humánů zavřela svá víčka a zplna se oddávala spánku. Z toho důvodu se při kontrolních otázkách někteří tvářili, jako by o tázavých souhvězdích sly‘eli poprvé. Chvilka do oběda se vyplnila tahání dřeva z lesa na táborák pro pří‘tí večer. Po vydatném a chutném obědě následoval odpočinek. V‘ichni potřebovali strávit plná břicha a nabrat síly na odpolední souboje. Ty probíhaly mezi guildami, systémem každý s každým. Bojovalo se v‘emožnými zbraněmi (do‘lo i na pěsti) a cílem bylo ukořistit vlajku druhé guildy a přetáhnout ji na své území. Prohra se nakonec cenila stejně jako výhra, protože umět prohrávat je pro bojovníka mnohdy cenněj‘í, než výhra. Když byl určen vítěz, vydali se v‘ichni svorně k hradu, obývaném orky. Zastihli jsme jen čtyři orky na místě, a tu jsme po litém boji dokázali zahnat. Z jejich hradu jsme získali kouzelné amulety, popsané starodávnými runami. V táboře už nás za na‘i chrabrost čekaly zlatavé palačinky s marmeládou. Po večeři byl svolán sněm a ve vzduchu visel jen jediná otázka – jsou gildy připraveny na poslední boj s orky o uzavření temného portálu? K portálu jsme dorazili až v pozdních nočních hodinách, po dlouhé cestě potemnělým lesem v plné zbroji, se zhasnutými světly a v absolutní tichosti. Bylo slu‘et jen křupání větviček pod nohama bojovníků. Portál střežili orčí bratři Mattlak a Vidlak Louskolebovi. Začali jsme předčítat nahlas kouzlo, které nám před časem daroval čaroděj. Vidlak řval y plných sil a čtení kouzla bylo čím dál obtížněj‘í. Mattlak je‘tě stačil přejít na druhou stranu, ale Viddlak Louskoleb byl uvězněn mezi humát, navždy pryč od své družiny a svého rodu. Po dlouhých úvahách složil svou sekyru a vydal se s námi do Stormwindu. Humáni mu přislíbily útoči‘tě výměnou za jeho služby. Dlouho se zdráhal, ale nakonec mrzutý usedl za bar a začal nalívat humánům panáky Stormwindského moku na velké večerní slavnosti. Rozjařen barevnými patoky, vrhl se do víru tance a hodování s ostatními obyvateli Stormwindu. Pak už se jen pilo, dobře jedlo, tančilo, hazardovalo v kartách, či jiných hrách. (Anaja)