Tak jsme včera zdárně dokončili na‘e poslání uzavřít temný portál a zamezit tak vstupu hordy do Azerothu. Na oslavu pak celý Stormwind pil a hodoval v baru U Přeběhlého orka dlouho do noci. Nyní nastal poslední den. Znavení a vysílení humáni po náročné noci spali až do svačiny. Někteří měli plné žaludky je‘tě z večera, takže pojedli jen něco málo a dali se do práce. Bylo třeba je‘tě nanosit a nasekat dříví na oheň. Odměnou jim byl zbytek dopoledne strávený ve sportovním duchu. Hráči se utkávali na stormwindském fotbalovém hři‘ti a pod sítí nataženou na kraji lesa. Zde se odehrávala směsice přehazky a volejbalu. V‘e bylo vedeno v přátelském duchu, a to až do té míry, že bylo úplně jedno, kdo zrovna vítězí. Hladoví jsme se pak se‘li u vývařovny, kde už kopřivy podávaly dal‘í ze svých specialit. Kuřecí na žampionech v mžiku skončilo v na‘ich bři‘ích, a těžce oddechujíce jsme se odvalili do svých kobek. Po krátkém čase začala příprava na odhazování bahna. Humáni nastoupeni v řadě s ručníkem a mýdlem chodili jeden po druhém k Murlokovi. Pro zkrácení dlouhé chvíle byli zboku a následně i shora ostřelováni vodními bombami. Hudebního podbarvení se ujal Fi‘kus se svým klaksonem, rozléhajícím se celým Stormwindem. Vydrhnutí a vymydlení humáni se oblékli do čistého slavnostního ‘atu a focení mohlo začít. Fotilo se po guildách, ve skupinkách, nebo na zádech peóna či guildána. Když byl zvěčněn každý s každým, ve v‘ech možných pózách a výrazech, odzvonila se svačina. K samotnému jídlu v‘ak do‘lo je‘tě o mnoho později, neboť mazaný Taipán nehodlal svým družinám dát nic zadarmo. Balíčky se svačinami visely vysoko nad hlavami bojovníků, nebo byly zakopány pod kořeny stromů. Je‘tě s krumpáči v rukou jsme nastoupili před králův trůn, abychom vzdali hold Nei-tanovi a Blood Seakerovi, kteří nás měli předčasně opustit. Naposledy jsme objali své bratry a rozloučili se bojovými pokřiky každé z guild. Byli jsme tak naladěni, že ihned po jejich odjezdu jsme se oddali více, či méně bojovým hrám. V krčmě probíhala hra Plž-mlž a před ní zápasy roháčů. Po lahodné večeři v italském stylu byl naposled svolán stormwindský sněm. Bojovníci jeden po druhém přistupovali k trůnu a podpisem stvrzovali věrnost králi a Stormwindu. Přesunuli jsme se k slavnostnímu ohni a čekali, až nás Taipán vyzve projít stezkou odvahy na důkaz věrnosti. V lese již čekal hrůzyplný čaroděj s uhrančivým pohledem, Fi‘kus v růžovém toaletním papíru, vystupující z rakve a temný démon s dredy pitvající nebohou kopřivu Evku, jejíž střeva ležela okolo v listí. Dál po svíčkách vysedávala nabrou‘ená smrtka s tupou kosou, kůň vyskakující ze stínů lesa a na závěr mohutný ork, matně připomínající Viddlaka Louskoleba. Ve svitu svíček se pak v‘ichni podepsali a ‘li se zpět uložit do stanů, či k ohni, kde se je‘tě dlouho hrálo a zpívalo. Blýskání až po několika hodinách přineslo obrovskou průtrž mračen a vyznavači ohňů byli evakuováni zpět do kobek a pár ‘ťastlivců dokonce do haly nekromanky. Pro v‘echny to byla nadmíru divoká noc. (Anaja)