Vysvitlo slunce a vysoká voda opadla. Humáni se po těžké noci vraceli do svých příbytků. Naposledy jsme odhodili zuby a pochutnali si na makovém závinu. Do sbalených kufrů se přibalily poslední ponožky běhající po táboře, a naposledy jsme si po guildách nastoupili na povel „Zase práce“. Konala se dražba vlajek, cedulí, svíček, ‘átků i mečů. V druhé části při‘ly na řadu ponožky, trenky, tepláky, mikiny, čepice, ručníky, plá‘těnky, které byly ničí. V krčmě si pak každý snědl svůj balíček na cestu a ově‘en tunovými zavazadli se vydal k latrínám vyhlížet autobus ze Stormwindu. Pro některé to bylo boží vysvobození z pekel, ale vět‘ina si na život bojovníka zvykla natolik, že se jim od přátel a zážitků domů nechtělo. Co nevidět už jsme projížděli branami města a mávali Rheinn, Tmorovi, Hakkarovi, Lorien, Utherovi a Taipánovi. Cesta proběhla v tichosti a chrápání spáčů přehlu‘ilo jen vrčení motoru. Zanedlouho se v dáli vztyčily první paneláky a na‘e cesta byla definitivně u konce. Vyměnily se poslední kontakty a nastalo hromadné objímání a loučení.

Snad se do roka se v‘emi bojovníky opět shledáme. (Anaja)